Prestoze jsem toho nazoru, ze clanky uvedene na techto strankach nepotrebuji zvlastni vysvetleni nebo komentare, zde udelam vyjimku. Kdyz jsem tento clanek zhruba pred deseti lety cetl v Rudem Pravu poprve, povazoval jsem jej za snusku lzi a pomluv. Dnes, pod tihou dukazu (uvedenych na konci teto stanky), jsem nucen uznat, ze podstatna fakta (napr. o nacisticke minulosti rodiny Havlu), jsou pravdiva. Po precteni tohoto clanku s odstupem desetileti jsem si take uvedomil, jak jsou si oba rezimy, soucasny a ten predlistopadovy, v jistem smyslu podobne: Opet se vzdy najde dost novinaru, kteri se hrbi pred statni moci a kydaji spinu na kazdeho, kdo skutecne nebo domnele tuto vladnouci moc nejakym zpusobem ohrozuje. Tehdy to byli "chartiste" a tzv. disidenti, dnes to jsou nacionaliste a udajni fasiste, kteri nyni stoji v ceste globalistickym planum mezinarodni financni moci a jejim tuzemskym slouhum.

(l-kopecky: "Jak funguje svet...")

                  

RUDE PRAVO  ctvrtek 23.2.1989
KDO JE VACLAV HAVEL

Reakcni sily na Zapade a leckteri lide i u nas doma, zejmena po nedavnych udalostech v Praze, casto cituji jmeno ceskoslovenskeho obcana Vaclava Havla. Mnozi ctenari se v teto souvislosti obraceji na nasi redakci aby osvetlila, proc se kolem jeho osoby toci tento zajem. Kdo je Vaclav Havel? V Rudem pravu jsme o nem psali uz pred casem (Tucna vysluzka z Holandska, RP 22. 11. 1988). Vyvoj dal za pravdu tehdejsi charakeristice, vyjadrene ve zminenem clanku. S ohledem na radu novych skutecnosti pripravila nyni redakce clanek, v kterem se pokusila ukazat jak socialni koreny Havlovy politicke cinnosti, tak i jeji cile. Kdo je tedy Vaclav Havel?

Jmeno Havel patri neoddelitelne k politickemu deni v nasi zemi uz v obdobi dvacatych, tricatych a ctyricatych let. Dva bratri, Milos a Vaclav, byli vlastnici velkeho moviteho i nemoviteho majetku. Bohaty mlynar, stavebni podnikatel. Majitele Lucerny a filmovych atelieru atd. Z teto rodiny vysel Vaclav Havel junior. Politicke promeny na povalecne mape republiky, predevsim znarodnovaci dekrety po roce 1945 a 1948, zcela zmenily jeho socialni situaci. Ovlivnily ovsem i jeho zivotni postoje. Predstavitel nove generace Havlu se v sedesatych letech vydal na ambiciozni politickou drahu: vyhlasil svou "svatou valku" socialistickemu statu.

Predchudci
V jednom svem clanku publikovanem na Zapade (Anatomie jedne zdrzenlivosti, duben 1985) Vaclav Havel junior napsal: "V teto zemi [tj. v Ceskoslovensku - pozn. red.), jejiz moderni upadek zacal Mnichovem, jsou lide obzvlaste citlivi na vsechno, co jim i jen vzdalene pripomina predvalecnou kapitulaci pred zlem." Je to myslenka hodna pozornosti. Nasi lide jsou opravdu obzvlaste citlivi na vsechno, co jim pripomina mnichovskou zradu, spachanou na nasi zemi temi, kdo tehdy vladli Britanii i Francii, Nemecku i Italii. Ale i temi, kteri predstavovali moc v tehdejsim Ceskoslovensku.

Je to vsak myslenka hodna pozornosti i z hlediska anatomie jedne rodiny - predchudcu Vaclava Havla juniora...

Tyka se to predevsim ing. Huga Vavrecky. Narodohospodare a politika predmnichovske republiky, ktereho Mnichov a to, co po Mnichovu nasledovalo, zastihly ve sluzbach tovarnika Bati. Vavrecka, ded Vaclava Havla jun., zastaval u Bati az do roku 1945 funkci obchodniho a technickeho reditele.
Co o nem vime? Predevsim to, ze byl v dobrych vztazich s nacistickymi mocipany. Dosvedcuje to ostatne i fotografie z banketu, ktery na pocest nacistickych velicin usporadal spolecne s dalsimi dvema reditelskymi kolegy pri prilezitosti otevreni kasina ve Zline. Je vyfotografovan v druznem rozhovoru pod hakovym krizem, Je podepsan i na iniciativnim rozhodnuti postavit ve Zline skolu pro deti prednich nacistu. Po valce se nasel osobni blahoprejny telegram, ktery Vavrecka poslal Jozefu Tisovi ke zvoleni prezidentem slovenskeho statu. Je dosud zachovan v archivu statniho podniku Svit spolu s dalsimi podobnymi dokumenty. V dobe, kdy vrcholila heydrichiada, ho nacisticti zplnomocnenci jmenovali do rekonstruovaneho predstavenstva firmy. Odvdecil se jim nejednou sluzbou, jak o tom ve Svitu svedci mnohe doklady tamnejsiho archivu.

Otec Vaclava Havla juniora - ing. Vaclav Havel - a o neco mladsi jeho stryc Milos Havel patrili na prelomu tricatych a ctyricatych let k vlivnym muzum tehdejsiho sveta Ceskoslovenskeho kapitalismu. Ing. Vaclav Havel byl vsemocnym predsedou organizace zednarskeho charakteru zvane Rotary klub, jakesi stinove vlady prumyslovych podnikatelu a financnich magnatu. Venoval se predevsim kapitalu vlozenemu do filmovych atelieru, jeho bratr Milos Havel se zabyval stavebnim podnikanim a provozem prazske Lucerny. Krome toho oba vlastnili nekolik domu, myslivnu Havlov na Vysocine s 1400 hektary lesa.

Herecka Lida Baarova podala po valce svedectvi o tom, jak oba Havlove zachranovali kapital vlozeny do filmovych atelieru. Podle planu hitlerovskeho filmoveho a kulturniho pridelence v protektoratu Glesgena mela je za 300 000 korun prevzit rise. Lida Baarova privedla Milosi Havlovi tehdejsiho sefa prazske bezpecnosti sluzby - sicherheitsdienstu (SD) - Horsta Bohmeho. Dohodli se: misto 300 000 korun dostali Havlove sest milionu a 49 procent akcii. (Podle vypovedi L. Baarove z 26. 2. 1948.) Jake ustupky vsak bylo treba udelat?

Otto Stancl, pracovnik prazske uradovny SD, ve sve vypovedi priznal, ze gestapo melo v Lucerne kryci kancelar pod nazvem Glawa. Dochazeli sem mj. kriminalni rada Schulze, jeho zastupce Abendschon, urednik gestepa Nachtmann. "Majitel palace Lucerna - a podniku na Barrandove... byl velmi dobre obeznamen s provozem Glawy a byl castym hostem pri pitkach poradanych Schulzem a Abendschonem v mistnostech konspiracni gestapacke kancelare," vypovidal Stancl. I do tzv. Film klubu v teto budove chodili naciste. Podle tehoz svedka obcas dokonce i K. H. Frank. Herecka L. Baarova vypovidala i o dalsich stycich Milose Havla s nekterymi konkretnimi uredniky gestapa a SD.

Ing. Vaclav Havel se v te dobe angazoval v diskusnim krouzku (DRUZA) protektoratniho ministra prumyslu, obchodu a zivnosti dr. J. Kratochvila, jehoz cleny byli predni urednici protektoratni vlady a majitele ruznych firem. Zde se hovorilo o "praktickych" i "teoretickych" otazkach, jez shromazdene pany v te dobe zajimaly. Po osvobozeni mela rodina Havlu nemale problemy, predevsim pak Hugo Vavrecka a Milos Havel. V teto rodinne atmosfere dostaval svou zivotni skolu i predstavitel treti generace - Vaclav Havel junior.

"Socialni prehrada"
Kdyz skoncila valka, bylo Vaclavovi devet let. Na dobu, ktera osvobozeni predchazela, mel vcelku idylickou vzpominku. Pozdeji o tom napsal:
"V detstvi jsem ze tesil, zvlaste kdyz jsme zili na nasem venkovskem sidle a ja chodil do vesnicke skoly, rozmanitym vyhodam a vysadam... mel jsem vychovatelku, meli jsme kucharku, sluzebnou, zahradnika, sofera. A to vse vytvarelo mezi mnou a mym bezprostrednim okolim pochopitelnou socialni prehradu... (Z knihy rozhovoru s redaktorem Svobodne Evropy nazvane Dalkovy vyslech, vydane v Reinbeku u Hamburku, 1988.) Po osvobozeni zil Vaclav jeste nejaky cas jako v bavlnce. Kdyz ponekud odval protektoratni vitr, stal se otec vyznamnym funkcionarem narodne socialisticke strany. Rodina Havlu si navic vcas opatrila dobrozdani od nekterych kulturnich osobnosti, dosvedcujici jejich vlastenecke postoje. I to byla cesta, jak tehdy dosahnout prijatelnych soudnich rozhodnuti ve veci ing. Vavrecky a Milose Havla. Teprve v roce 1948 se zivot rodiny Havlu postupne meni...

Mlady Vaclav se vyucil laborantem, absolvoval vecerni gymnazium a po neuspesnem pokusu o prijeti na vysokou skolu humanitniho zamereni byl prijat na Ceske vysoke uceni technicke. Na chvili. Nebavilo ho to. Absolvoval dva roky vojenske zakladni sluzby a po navratu do civilu nastoupil jako kulisak v Divadle ABC. Pote osm let pusobil v Divadle Na zabradli jako jevistni technik, dramaturg, autor.

V te dobe zacal publikovat. Napred v casopise Kveten, pak v Divadelnich novinach, v casopise Divadlo atd. mu vychazeji recense, studie, mala dilka. Dramatikem se stal pocatkem sedesatych let a zvlaste pak svou prvni hrou - Zahradni slavnosti, kterou v roce 1983 uvedlo Divadlo Na zabradli v rezii Otomara Krejci.

Zrozeni politika na sebe vsak take nedalo dlouho cekat. Bylo spojeno s jeho clenstvim v redakcni rade casopisu Tvar. Brzy se v ni stal vudci osobnosti, ktera silne ovlivnovala vyber materialu. Pry - jak pozdeji napsal - "ostruvek svobody v oceanu neceho, co se povazovalo sice za nesmirne svobodne, co vsak vnitrne prece jen svobodne nebylo" (Dalkovy vyslech). Vydavatel, Svaz spisovatelu, nesouhlasil s politickou linii casopisu a zastavil jej.

Jak pozdeji Havel rekl zminenemu redaktorovi Svobodne Evropy, utvrdil se v "bojich" o Tvar v taktice, kterou chtel sve politicke, protisocialisticke zamery prosazovat. "Predvedli jsme novy model chovani: nepoustet se do rozplizlych globalne ideologickych polemik s centrem, kterym jsou obetovany cetne konkretni veci, ale bojovat prave "jen" za tyto konkretni veci..."

Jit tedy krok za krokem, po malych kruccich, ke svemu konecnemu cili. Tak to zadala tehdy zrozena teorie "gradualismu", antikomunisticka koncepce postupnych kroku a krucku. Prave takove "krucky" radil emigrant a spolupracovnik CIA Pavel Tigrid profesoru Vaclavu Cernemu, predstaviteli reakcnich kruhu v nasi literarni vede, kdyz mu doporucil, aby nevahal vstoupit do KSC... Ve jmenu politickych planu
Pocatkem roku 1968 pocitil Havel, ze prisla jeho doba. Pod primym vlivem sveho ideoveho ucitele, zmineneho profesora Vaclava Cerneho, napsal clanek na tema opozice, ktery zverejnily dne 4. dubna 1968 Literarni listy. Navrhl v nem vytvorit politickou opozici, protoze pry jinak v podstate nelze reformovat "system".

V kratke dobe byl u zrodu tzv. Klubu angazovanych nestraniku (KAN), jenz se v prubehu pristich mesicu skutecne stal onou opozicni politickou silou. Vzapeti odjel na Zapad, aby se tam s nekolika desitkami pounorovych emigrantu zamyslel nad tim, za jakych podminek by se vratili do Ceskoslovenska, a informoval se o cestach, jak dosahnout takoveho vyvoje udalosti, aby se jejich sen o navratu mohl naplnit. Jednim z emigrantu byl i zmineny Pavel Tigrid.

Nabit informacemi od pohlavaru pounorove emigrace se vratil do Ceskoslovenska. Zacal se angazovat ve funkci predsedy tzv. Kruhu nezavislych spisovatelu, jenz mel byt protivahou spisovatelum z rad komunistu.

Srpen 1968 prerval nektere jeho plany. Nicmene v listopadu 1968 vysla pod jeho patronaci znovuobnovena Tvar, opet plna utoku proti socialistickemu statu. Vrhl se do organizovani politickych akci, byl u studentskych stavek. V kulturnim dome NHKG v Ostrave se pokusil shromazdit sily proti novemu stranickemu vedeni. Formuloval vyzvu federalni vlade, v niz odmitl uklidneni spolecenske situace.

Samozvany "obhajce" lidskych prav
Od druhe poloviny sedmdesatych let se jeho jmeno objevuje na rezolucich a prohlasenich znovu. Organizuje nezakonne skupiny, pise ci rediguje ruzne pamflety. Tak vznikly dopisy protestujici proti zastaveni cinnosti hudebni skupiny, ktera si dala nazev Plastic People. Jeji vulgarni texty se staly nakonec i predmetem soudniho jednani.

Koncem roku 1976 patril i mezi hlavni autory prveho pamfletu "charty", v nemz 242 signatari urcili sami sebe za kontrolory plneni principu helsinskeho Zaverecneho aktu u nas. Je take vybran za jednoho z prvnich "mluvcich".

V souvislosti s cinnosti teto nezakonne skupiny je zadrzen a pozdeji i odsouzen k podminenemu trestu za pokus o poskozovani republiky v cizine. Je brzy u nekolika dalsich podpisovych akci, u vzniku dalsi nezakonne skupiny, jez si dala nazev Vybor na obranu nespravedlive stihanych, jejimz poslanim je dodavat materialy pro vysilacky typu Svobodna Evropa, BBD, Hlas Ameriky apod.

Pres podmineny trest jeho protistatni aktivita neustale vzrusta. V rozhovorech pro zahranicni novinare zkresluje ceskoslovensky politicky a hospodarsky vyvoj a primo ci neprimo napada socialisticky stat.

Na zaklade organizovani tzv. Vyboru na obranu nespravedlive stihanych a s prihlednutim k jeho delsi protispolecenske cinnosti stoji koncem roku 1979 znovu pred soudem. Je odsouzen k trestu odneti svobody na ctyri a pul roku. Po necelych trech a pul roce je podminecne propusten. Ani pak neustal v protispolecenske cinnosti. Je v uzkem vztahu s emigrantskymi centralami a pres ne s ruznymi podezrelymi institucemi, predevsim zemi Severoatlantickeho paktu, ktere disidentum vozi pres hranice pokyny, dary, penize, techniku.

Ostatne sam Vaclav Havel patri mezi adresaty nekterych zasilanych "odmen". Prave u neho pri domovni prohlidce byl nalezen seznam tech, kterym jen z jednoho "darcovskeho centra" mela byt v jednom jedinem roce dorucena provize. Na tomto seznamu sam figuruje s 9000 tuzexovymi korunami, jeho zena, "chartiste" Vaclav Benda, Jan Litomisky, Jiri Hajek ci Josef Vohryzek stejnou sumou, byvaly novinar Dienstbier s deseti tisici, Sergej Machonin, P. Sustrova, Jan Lopatka ci Framtisek Samalik s sesti tisici tuzexovymi korunami apod.

Jedina politika: navrat zpet
Ve zminenem clanku Anatomie jedne zdrzenlivosti Havel v souvislosti s rokem 1968 pise, jak jednou jedinkrat cast Cechu a Slovaku propadla "utopismu" a chtela zajistit - pry bez ohledu na vuli zbytku obyvatelstva - "zarne zitrky". Po "tragickych zkusenostech" byl, jak pise dale, "podniknut pokus o jakousi revizi maleru, ktery se stal". Tim "malerem" nema na mysli nic jineho nez unor 1948...

V clanku Politika a svedomi, jenz byl napsan v unoru 1984, se pousti do rozboru stavu naseho zemedelstvi a samozrejme odsuzuje jeho druzstevni charakter. Pise:... "Tricet let po teto smrsti (tedy zdruzstevneni - pozn. red.), ktera smetla z povrchu zemskeho i instituci tradicniho gruntu, veda s uzasem zjistuje to co vedel uz tehdy i pologramotny sedlak: ze kazdy pokus takto radikalne, jednou provzdy a beze zbytku zrusit onu pokorne respektovanou hranici prirozeneho sveta s jeho tradici opatrne osobni evidence, vzit tak rikajic prirodu beze zbytku do lidskych rukou a vysmat se jejim tajemstvim, zrusit zkratka Boha a zahrat si na nej - ze kazdy takovy pokus se musi cloveku vymstit.

Vychodisko ze socialisticke soucasnosti vidi Havel ve vlastnickych zmenach. Napsal: "...Jedinou smysluplnou cestou pro hospodarstvi je realna pluralita subjektu hospodarskeho podnikani a jedinou smysluplnou alternativou soucasneho politickeho systemu je pluralita politicka, bez niz je ostatne ta hospodarska nemyslitelna" (clanek Duvody ke skepsi a zdroje nadeje, unor 1988). Sice slozite, ale prece jen jasne formuluje tak nemenne cile te spolecenske vrstvy, z niz vysel: postupne smest existujici spolecenske usporadani a vratit majetek tem, kterym kdysi patril. Tedy i rodine Havlu.

V odpovedi do ankety H. Gordona Skillinga v dubnu 1988 pise, ze "chartistu" je bohuzel malo, ale ze cinnost rovnez nepocetne polske nelegalni skupiny KOR byla zurocena pres noc zcela necekanym zpusobem. Je tu tedy jakysi mezinarodni priklad. K splneni cilu, ktere si "chartiste" davaji, potrebuji ovsem mezinarodni pomoc. Proto Havel pozaduje, aby zahranicni rozhlas neustale vyvijel tlak a propagoval "chartisticke" myslenky, aby nakonec, jak zname z udalosti minulych mesicu, i vybizel ke konkretnim cinum. V clanku Odpovedi do ankety pro Evropske forum z dubna 1985 zase zduraznuje nutnost kontaktu zahranicnich navstevniku, kulturnich osobnosti s disidenty pri jejich navstevach ci vystupovani V Ceskoslovensku, coz vlastne znamena zoficialneni disidentske cinnosti.

Inspiracni model: prvni republika
Mnohe z Havlovych programovych cilu maji obecnou vselidskou polohu - demokracie, svoboda, ochrana zivotniho prostredi, narodni svebytnost... To zakladni je ale diametralne odlisne: rozbiti dosavadnich politickych struktur, atomizace odborovych a dalsich organu, uvolneni soukromovlastnickych vztahu, odmitnuti vedouci ulohy delnicke tridy a tridniho pojeti spolecenskeho vyvoje vubec atd. Jak dosahnout naplneni techto prani? Formuluje je bez skrupuli, nic neskryva: Krok za krokem vybojovavat nepatrna vitezstvi. Za pomoci zapadnich vysilacek sirit svuj program a minimalni cile. Ziskavat co nejvice lidi k protistatnimu odporu, k ucasti na akcich poradanych "chartou", i kdyz to bude treba ze zvedavosti. "...Jsou v historii obcas okamziky, kdy je nutne se s tim vlastnim strachem nejak utkat a prekonat ho nebo kdy je dokonce nutne obetovat jeden vikend." (z rozhovoru pro Hlas Ameriky dne 21. rijna 1988, v nemz vyzyval k ucasti na protistatni demonstraci k 70. vyroci vzniku Ceskoslovenska).

To samo o sobe jsou ony kroky a krucky: "Co kdyz," pta se Havel, "nejaka mocna souhra ruznych mocnych sil... jednou nekde slije sily do jedine a tak mocne, ze premuze samu setrvacnou silu socialistickeho statu (z clanku Fraska, reformovatelnost a budoucnost sveta, napsaneho v rijnu 1987). Jake to budou sily, ktere premohou "setrvacnou silu" Socialistickeho statu? Pry prohlubujici se hospodarske a socialni krize, mezinarodni tlaky, "nezavisle" organizace atd. Je podle neho dobre, kdyz vznikaji nove ekonomicke problemy, je vhodne, kdyz dojde ke stretum pri nepovolenych demonstracich, hodi se, kdyz vznikne napeti. I z tohoto hlediska je nutne se tedy zamyslet nad Havlovym vystoupenim 9. ledna, v predvecer vyroci smrti Jana Palacha, v mnichovske vysilacce. Hovoril o dopisu domneleho sebevraha, jenz udajne byl adresovan V. Havlovi, a radil ceskoslovenskym uradum:  Zalezi-li vam na jeho zivote, chovejte se rozumne..." Neni divu, ze je mnoho domnenek o tom, zda anonymni dopis nebyl sepsan prave lidmi z Havlova okoli - trik v zajmu reklamy.

Ve svem pozdravu mnichovskemu shromazdeni emigrantu k 70. vyroci Ceskoslovenske republiky Havel napsal: "Hodnoty, z nichz prvni republika vyrostla, a zkusenosti, ktere nasim narodum dala, budou podle meho nazoru dulezitym inspiracnim pramenem, i pokud jde o predstavy spolecenskeho usporadani." To je tedy jeho konkretni "model budoucnosti" - prvni republika, predmnichovsky politicky rezim. Tedy program, ktery muzeme nazvat odvetou za unorove udalosti roku 1948. Se vsemi navraty, ktere jsou s tim v Havlovych politickych planech spjaty. Chceme-li objektivne charakterizovat politicke kredo Vaclava Havla, nesmime se bat nazyvat veci pravymi jmeny. A to je treba otevrene rici vsem, kdo chteji slyset pravdu.